 | máš Garrigue Masaryk , označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín[1] – 14. září 1937 Lány[2]), byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.[3]
Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlotte Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas.[4] |
 | Edvard Beneš (Edvard Beneš (původním jménem Eduard;[pozn. 1] 28. května 1884 Kožlany[2] – 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl československý politik a státník, druhý československý prezident v letech 1935–1948, resp. v letech 1935–1938 a 1945–1948. V období tzv. Druhé republiky (po Mnichovské dohodě ze dne 29. září 1938 do 15. března 1939) a následné německé okupace do května 1945 žil a politicky působil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa byl mezinárodně (nejen protihitlerovskou koalicí) uznaným vrcholným představitelem československého odboje a exilovým prezidentem republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v letech 1945–1948.
Po boku Tomáše Garrigue Masaryka byl Beneš jedním z vůdců prvního československého odboje a zakladatelů první Československé republiky. Než se stal prezidentem, působil v letech 1918–1935 jako ministr zahraničí. Jako prezident dvakrát abdikoval, poprvé v roce 1938 pod tlakem situace po uzavření Mnichovské smlouvy, podruhé v roce 1948 v reakci na ovládnutí státu komunistickou stranou. |
 | Emil Hácha VEmil Dominik Josef Hácha (12. července 1872 Trhové Sviny[2] – 27. června 1945 Praha)[3] byl český právník a politik. Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Po obsazení zbytku Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem dne 15. března 1939 a vytvoření protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939[4]) setrval ve funkci jako protektorátní státní prezident,[p 1] kterým zůstal až do zániku protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost právně-teoretická, literární a překladatelská. |
| | Edvard Beneš (Edvard Beneš (původním jménem Eduard;[pozn. 1] 28. května 1884 Kožlany[2] – 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl československý politik a státník, druhý československý prezident v letech 1935–1948, resp. v letech 1935–1938 a 1945–1948. V období tzv. Druhé republiky (po Mnichovské dohodě ze dne 29. září 1938 do 15. března 1939) a následné německé okupace do května 1945 žil a politicky působil v exilu. Od roku 1940 až do osvobození Československa byl mezinárodně (nejen protihitlerovskou koalicí) uznaným vrcholným představitelem československého odboje a exilovým prezidentem republiky. Úřadujícím československým prezidentem byl opět v letech 1945–1948.
Po boku Tomáše Garrigue Masaryka byl Beneš jedním z vůdců prvního československého odboje a zakladatelů první Československé republiky. Než se stal prezidentem, působil v letech 1918–1935 jako ministr zahraničí. Jako prezident dvakrát abdikoval, poprvé v roce 1938 pod tlakem situace po uzavření Mnichovské smlouvy, podruhé v roce 1948 v reakci na ovládnutí státu komunistickou stranou. |
 | Klement Gottwald lement Gottwald (23. listopadu 1896,[1] Dědice nebo Heroltice – 14. března 1953, Praha) byl československý komunistický politik. Od roku 1929 byl poslancem Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa, jímž byl až do své smrti. Třebaže se na začátku stavěl proti politickým procesům, nedokázal sovětským tlakům vzdorovat[2] a byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců, spolupracovníků i nevinných lidí (včetně Milady Horákové).>
|
 | Antonín Zápotocký (19Antonín Zápotocký (19. prosince 1884 Zákolany[1] – 13. listopadu 1957 Praha) byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal pátým československým prezidentem, druhým komunistickým po Klementu Gottwaldovi. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953./td>
|
 | Antonín Josef Novotný (Antonín Josef Novotný (10. prosince 1904 Letňany[1] – 28. ledna 1975 Praha[2]) byl československý politik a funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako československý prezident, v pořadí třetí komunistický. |
 | Ludv�k Svoboda , KCB (25. listopadu 1895 Hroznat�n[1] � 20. z��� 1979[2] Praha) byl �eskoslovensk� voj�k a politik, ��astn�k prvn�ho a druh�ho odboje a v letech 1968�1975 sedm� prezident �eskoslovenska.
B�hem druh� sv�tov� v�lky vedl jako brig�dn� gener�l 1. �eskoslovensk� arm�dn� sbor na v�chodn� front� ve spolupr�ci s Rudou arm�dou Sov�tsk�ho svazu. Po osvobozen� �eskoslovenska byl v letech 1945 a� 1950 ministrem n�rodn� obrany. Po dlouh�ch letech v �stran� byl v roce 1968 zvolen prezidentem �eskoslovensk� socialistick� republiky. Jeho druh� funk�n� obdob� bylo de facto ze zdravotn�ch d�vod� p�ed�asn� ukon�eno v roce 1975 na z�klad� pro tento ��el p�ijat�ho �stavn�ho z�kona �. 50/1975 Sb arodil se v Hroznat�n� na �eskomoravsk� vrchovin� do selsk� rodiny Jana Svobody (1862�1896) a jeho man�elky Franti�ky, rozen� Chalupov� (1868�??). Otec mu zem�el, kdy� byl Ludv�kovi sotva jeden rok (9. prosince 1896), podle matriky na n�sledky kopnut� �ko�skou nohou do b�icha�. Matka se v roce 1898 podruh� vdala za Franti�ka Nejedl�ho (1862�1913). Ludv�k tak vyr�stal se star��m bratrem a sestrou z prvn�ho man�elstv� a t�emi sourozenci z druh�ho man�elstv� matky. Po absolvov�n� m욝ansk� �koly nav�t�voval Zemskou zem�d�lskou �kolu ve Velk�m Mezi����, kde z�skal agronomick� vzd�l�n�, kter� si doplnil prax� ve vina�stv� v Rakousku. V roce 1915 byli oba brat�i Josef i Ludv�k odvedeni do rakousko-uhersk� arm�dy, Ludv�k jako domobranec k p��mu pluku �. 81. Star�� sestra Marie byla ji� vdan�. Matka se t�emi mlad��mi sourozenci z�stala po smrti sv�ho druh�ho man�ela na statku hospoda�it sama.[3][4] |
 | Gust�v Hus�k (p�vodn�m k�estn�m jm�nem August�n, 10. ledna 1913 D�bravka � 18. listopadu 1991 Bratislava) byl �eskoslovensk� politik slovensk�ho p�vodu, vrcholn� p�edstavitel vl�dnouc� Komunistick� strany �eskoslovenska a v letech 1975�1989 osm� prezident �eskoslovenska.
V roce 2019 se um�stil na sedm�m m�st� ankety Najv��� Slov�k.[2] Narodil se do rodiny Nikod�ma Hus�ka (1881�1962) a jeho man�elky Magdal�ny roz. Fratri�ov� (1882�1914). Jeho p�vodn� k�estn� jm�no bylo August�n.[3] Jeho otec pracoval jako d�ln�k v kamenolomu a sezonn� zem�d�lsk� d�ln�k, av�ak v prvn� sv�tov� v�lce utrp�l t잚� zran�n� a pot� se �ivil jako roln�k; kr�tce zast�val i post starosty D�bravky. Gust�v Hus�k svoji matku nepoznal, nebo� zem�ela na tuberkul�zu, kdy� mu byl jeden rok. Jeho otec se znovu o�enil. Od roku 1929 Gust�v Hus�k pob�val v bratislavsk�ch intern�tech. B�hem pr�ce ve studentsk�m hnut� poznal v roce 1935 svoji budouc� prvn� man�elku Magdu Lokvencovou, se kterou se 1. z��� 1938 o�enil. M�li spolu syny Vladim�ra (* 23. ��jna 1944 Moskva) a J�na (1946�2004). Jeho prvn� man�elstv� skon�ilo rozvodem v roce 1960.[4] Magda Hus�kov� Lokvencov� zem�ela v roce 1966.
Po smrti sv� prvn� �eny se sezn�mil v roce 1966 s Vierou Millerovou, rozenou ��slavskou, kter� byla o deset let mlad��. Vzali se v roce 1973.[5][6] Viera Hus�kov� zem�ela 20. ��jna 1977 p�i hav�rii vrtuln�ku na bratislavsk�m leti�ti.
Studia
V letech 1925�1933 studoval na �eskoslovensk�m re�ln�m gymn�ziu v Bratislav� na Gr�sslingov� ulici (v pr�b�hu jeho studia bylo p�ejmenov�no na Masarykovo), kde pat�il mezi premianty. Maturoval s vyznamen�n�m. V roce 1929, jako �estn�ctilet�, vstoupil do Komunistick�ho svazu ml�de�e a v roce 1933, jako student Pr�vnick� fakulty Univerzity Komensk�ho v Bratislav�, m�l vstoupit do Komunistick� strany �eskoslovenska. V roce 1937 absolvoval s vyznamen�n�m vysoko�kolsk� studium. V roce 1938 byl promov�n a z�skal akademick� titul JUDr. (doktor pr�v). Pot� pracoval jako advok�tn� koncipient v advok�tn� kancel��i Vladim�ra Clementise.[4]
Pozd�ji se uv�d�l i s titulem CSc. (kandid�t v�d).[7] V�deck� titul kandid�ta v�d z�skal v �stavu st�tu a pr�va �eskoslovensk� Akademie v�d v Bratislav�. |
 | V�clav Havel (5. ��jna 1936 Praha � 18. prosince 2011 Vl�ice-Hr�de�ek) byl �esk� dramatik, esejista, disident a kritik komunistick�ho re�imu, pozd�ji politik a st�tn�k. Byl dev�t�m a posledn�m prezidentem �eskoslovenska (1989�1992) a prvn�m prezidentem �esk� republiky (1993�2003).
V�clav Havel p�sobil v 60. letech 20. stolet� v Divadle Na z�bradl�, kde jej tak� proslavily hry Zahradn� slavnost (1963) a Vyrozum�n� (1965). V dob� kolem pra�sk�ho jara se zapojil do politick� diskuse a prosazoval zaveden� demokratick� spole�nosti. Po n�siln�m potla�en� reforem vojenskou invaz� st�t� Var�avsk� smlouvy byl posti�en z�kazem publikovat a stal se jedn�m z prominentn�ch disident�, kritik� tehdej��ho normaliza�n�ho re�imu. Vystupoval na obranu politick�ch v�z�� a stal se spoluzakladatelem a jedn�m z prvn�ch mluv��ch ob�ansk� iniciativy za dodr�ov�n� lidsk�ch pr�v Charta 77. To upevnilo jeho mezin�rodn� presti�, ale tak� mu vyneslo celkem asi p�t let v�zn�n�. V t�to dob� napsal krom� dal��ch divadeln�ch her tak� vlivn� eseje, nap��klad Moc bezmocn�ch (1978).
Po vypuknut� sametov� revoluce v listopadu 1989 se stal jedn�m ze spoluzakladatel� protikomunistick�ho hnut� Ob�ansk� f�rum a jako jeho kandid�t byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem �eskoslovenska. M�l z�sadn� vliv na sm��ov�n� zem� k parlamentn� demokracii a zapojen� do politick�ch struktur z�padn� civilizace. V roce 1992 se mu v�ak nepoda�ilo zabr�nit rozpadu �eskoslovensk�ho st�tu na dv� samostatn� republiky: �eskou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dv� funk�n� obdob� prezidentem �esk� republiky. Jako prezident vyvedl �eskoslovensko z Var�avsk� smlouvy (1. �ervence 1991) a v�razn� p�isp�l ke vstupu n�stupnick� �esk� republiky do Severoatlantick� aliance (NATO) v roce 1999. V�razn� prosazoval tak� p�ijet� zem� do Evropsk� unie, uskute�n�n� v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta.
Jako liter�t se sv�tov� proslavil sv�mi dramaty v duchu absurdn�ho divadla, v nich� se mimo jin� zab�val t�maty moci, byrokracie a jazyka, a tak� sv�m esejistick�m d�lem. V esej�ch a dopisech z v�zen� se vedle politick�ch anal�z zaob�ral filozofick�mi ot�zkami svobody, moci, mor�lky �i transcendence. V�noval se tak� experiment�ln� poezii; b�sn� psan� p�edev��m v 60. letech obsahuje jeho sb�rka Antik�dy. |
| V�clav Havel (5. ��jna 1936 Praha � 18. prosince 2011 Vl�ice-Hr�de�ek) byl �esk� dramatik, esejista, disident a kritik komunistick�ho re�imu, pozd�ji politik a st�tn�k. Byl dev�t�m a posledn�m prezidentem �eskoslovenska (1989�1992) a prvn�m prezidentem �esk� republiky (1993�2003).
V�clav Havel p�sobil v 60. letech 20. stolet� v Divadle Na z�bradl�, kde jej tak� proslavily hry Zahradn� slavnost (1963) a Vyrozum�n� (1965). V dob� kolem pra�sk�ho jara se zapojil do politick� diskuse a prosazoval zaveden� demokratick� spole�nosti. Po n�siln�m potla�en� reforem vojenskou invaz� st�t� Var�avsk� smlouvy byl posti�en z�kazem publikovat a stal se jedn�m z prominentn�ch disident�, kritik� tehdej��ho normaliza�n�ho re�imu. Vystupoval na obranu politick�ch v�z�� a stal se spoluzakladatelem a jedn�m z prvn�ch mluv��ch ob�ansk� iniciativy za dodr�ov�n� lidsk�ch pr�v Charta 77. To upevnilo jeho mezin�rodn� presti�, ale tak� mu vyneslo celkem asi p�t let v�zn�n�. V t�to dob� napsal krom� dal��ch divadeln�ch her tak� vlivn� eseje, nap��klad Moc bezmocn�ch (1978).
Po vypuknut� sametov� revoluce v listopadu 1989 se stal jedn�m ze spoluzakladatel� protikomunistick�ho hnut� Ob�ansk� f�rum a jako jeho kandid�t byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem �eskoslovenska. M�l z�sadn� vliv na sm��ov�n� zem� k parlamentn� demokracii a zapojen� do politick�ch struktur z�padn� civilizace. V roce 1992 se mu v�ak nepoda�ilo zabr�nit rozpadu �eskoslovensk�ho st�tu na dv� samostatn� republiky: �eskou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dv� funk�n� obdob� prezidentem �esk� republiky. Jako prezident vyvedl �eskoslovensko z Var�avsk� smlouvy (1. �ervence 1991) a v�razn� p�isp�l ke vstupu n�stupnick� �esk� republiky do Severoatlantick� aliance (NATO) v roce 1999. V�razn� prosazoval tak� p�ijet� zem� do Evropsk� unie, uskute�n�n� v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta.
Jako liter�t se sv�tov� proslavil sv�mi dramaty v duchu absurdn�ho divadla, v nich� se mimo jin� zab�val t�maty moci, byrokracie a jazyka, a tak� sv�m esejistick�m d�lem. V esej�ch a dopisech z v�zen� se vedle politick�ch anal�z zaob�ral filozofick�mi ot�zkami svobody, moci, mor�lky �i transcendence. V�noval se tak� experiment�ln� poezii; b�sn� psan� p�edev��m v 60. letech obsahuje jeho sb�rka Antik�dy. |
 | V�clav Klaus (* 19. �ervna 1941 Praha) je �esk� ekonom a politik, spoluzakladatel Ob�ansk� demokratick� strany a mezi roky 1991�2002 jej� prvn� p�edseda. V letech 1992�1998 p�sobil jako p�edseda vl�dy sv�ho prvn�ho a druh�ho kabinetu. Pot� se na �ty�let� obdob� stal p�edsedou doln� komory parlamentu a v letech 2003�2013 zast�val ��ad prezidenta �esk� republiky.
P�ed vstupem do politiky p�sobil jako bankovn� ��edn�k a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financ� �eskoslovenska ve vl�d�ch n�rodn�ho porozum�n� a pozd�ji n�rodn� ob�ti, v n� zast�val i post vicepremi�ra. V roce 1991 inicioval zalo�en� Ob�ansk� demokratick� strany. V letech 1992�1997 byl p�edsedou vl�dy �esk� republiky a od ledna a� do �nora roku 1993 vykon�val z titulu sv� funkce premi�ra n�kter� pravomoci prezidenta republiky.
Po p�du j�m veden� vl�dy na podzim roku 1997 nakr�tko ztratil rozhoduj�c� politick� vliv, ale do vysok� politiky se vr�til ji� po volb�ch na ja�e 1998, kdy se stal p�edsedou Poslaneck� sn�movny Parlamentu �esk� republiky (1998�2002). Po parlamentn�ch volb�ch roku 2002, kter� ODS prohr�la, se op�t na kr�tk� �as st�hl z vrcholn� politiky. V �noru 2003 zv�t�zil v prezidentsk� volb� poprv� a na druh� p�tilet� obdob� byl znovuzvolen prezidentem �esk� republiky v roce 2008.
Po sv�m odchodu z prezidentsk�ho ��adu v b�eznu 2013 opustil Klaus aktivn� politiku. Nad�le se v�ak vyjad�uje k ot�zk�m vnit�n� i zahrani�n� politiky, nap��klad k probl�m�m v Evropsk� unii �i k evropsk� migra�n� krizi a kritizuje omezov�n� lidsk� svobody ve jm�nu r�zn�ch ideologi�, nap�. liber�ln� demokracie.[1] Z��ast�uje se tak� �asto mezin�rodn�ch konferenc� a semin��� na r�zn� t�mata po cel�m sv�t�. |
 | Milo� Zeman (* 28. z��� 1944 Kol�n) je �esk� politik, ekonom a prognostik, v obdob� 1996�1998 p�edseda Poslaneck� sn�movny Parlamentu �R, v letech 1998�2002 p�edseda vl�dy �esk� republiky a mezi roky 2013 a 2023 t�et� prezident �esk� republiky.
V srpnu 1989 publikoval v Technick�m magaz�nu kritick� �l�nek v��i komunistick�mu re�imu. B�hem sametov� revoluce se zapojil do �innosti Ob�ansk�ho f�ra a stal se jedn�m z �e�n�k� na Letensk� pl�ni. V lednu 1990 byl kooptov�n do Feder�ln�ho shrom�d�n�. V obdob� 1993�2001 p�sobil jako p�edseda �esk� strany soci�ln� demokratick�. V letech 1996�1998 zast�val funkci p�edsedy Poslaneck� sn�movny Parlamentu �esk� republiky a n�sleduj�c� �ty�i roky byl p�edsedou soci�ln�demokratick� vl�dy men�inov�ho charakteru, jej� existence byla umo�n�na na z�klad� tzv. �opozi�n� smlouvy� s Ob�anskou demokratickou stranou.
Po ne�sp�n� kandidatu�e na prezidenta �esk� republiky v roce 2003 ode�el na sedm let z politiky. V b�eznu 2010 se stal p�edsedou nov� zalo�en� Strany Pr�v Ob�an� ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentn�ch volb�ch 2010, ve kter�ch se strana nedostala do sn�movny.[1] |
 | Petr Pavel (* 1. listopadu 1961 Plan�) je �esk� politik a arm�dn� gener�l ve v�slu�b�, od b�ezna 2023 �tvrt� prezident �esk� republiky. ��adu se ujal slo�en�m slibu 9. b�ezna 2023 na spole�n� sch�zi obou komor Parlamentu.[1][2]
V letech 2012�2015 byl n��eln�kem Gener�ln�ho �t�bu Arm�dy �esk� republiky a mezi roky 2015 a 2018 p�sobil ve funkci p�edsedy vojensk�ho v�boru NATO; stal se tak prvn�m z�stupcem zem� b�val� Var�avsk� smlouvy, kter� nastoupil do nejvy��� vojensk� funkce Severoatlantick� aliance.[3][4] Se ziskem 35,40 % hlas� vyhr�l prvn� kolo p��m� prezidentsk� volby v roce 2023. Ve druh�m rozhoduj�c�m kole zv�t�zil s 58,32 % hlas� nad Andrejem Babi�em.[5] |